Kapitola 3. - Další modely
Zatímco v dětství jsem lepil modely jako na běžícím páse (a Miniboxama přetékaly poličky), později jsem začal lepit čím dál tím, a spíše nárazově. Papírové modelářství má totiž oproti ostatním druhům výhodu v tom, že je takové "čisté", nenáročné na podmínky i režijní náklady. Zatímco u plastového modelářství je všechno to štelování stříkací pistole, čištění, větrání a polepování maskovacími páskami, u papírových modelů člověk prostě vezme do ruky papír, nůžky a jede. Klidně si to může vzít do obývacího pokoje před televizi, aniž by ostatní členy rodiny otravoval smradem nebo hlukem, může rychle začít a většinou i rychle přestat.
A tak když jsem jednou za čas dostal chuť něco slepit, tak jsem to slepil, a pak za odložil modelářské potřeby do krabice a slepený model do vitríny.
To že už jsem nelepil tak často bylo vybalancováno tím, že jsem se v lepení stále zlepšoval, nejen v trpělivosti a pečlivosti, ale nakonec i v kreativitě, jak původní model vylepšit. Následuje tedy výčet několika modelů, které zaujímají v mé modelářské minulosti (a resp. tedy i přítomnosti) důležité místo.
Chalupa:
První větší model nové generace. Poprvé jsem více přemýšlel o tom, jak bude model vypadat, než o tom, kdy bude hotový. Hrany nařezávané podle pravíta, a dokonce první retuš některých hran.
Zřícenina:
Další stavbou byla zřícenina - tentokrát jsem si již dal pozor, aby byly kompletně zaretušované všechny hrany.
Zemanský vodní hrádek:
Asi nejvíce přelomový model kariéry. Zatímco zříceninu jsem si naskenoval do archivu ani přesně netuším proč, u vodního hrádku už to bylo proto, abych si některé detaily mohl vytisknout znova a udělat je plastické. Nejdůležitější poučení, které jsem si ze stavby odnesl, bylo, že tyto doplňkové díly, respektive jejich hrany, je potřeba retušovat ještě před nalepením, jinak ruka dřív nebo později uklouzne a nabarví podklad.
MPR Ultimate Kostel:
Původní myšlenka byla postuplně zpracovat celou památokovou rezervaci s detailními úpravami, nakonec zatím zůstalo jen u kostela, a je docela dobře možné, že u něj zůstane i do budoucna. Neboť tím jak stárnu, začínám u modelů hledat stále větší realističnost, a upřímně řečeno, MPR prostě je příliš velký paskvil a mix slohů na to, abych mohl věřit tomu, že by takové místo mohlo skutečně existovat. Ano, baráků vedle sebe může být několik a každý v jiném slohu. Ale to že každý v jiném slohu jsou i jednotlivé segmenty opevnění, tomu prostě uvěřit odmítám. A bohužel počínaje druhou částí autor přestal připouštět existenci osamocených budov, MPR II i MPR III jsou naplánované jako souvislý celek budov.
Co se kostela jako takového týče, úpravy byly prováděny mnohem systematičtěji než na vodním hrádku, na několika místech dokonce ve dvou přídavných vrstvách. Hlavní zkušeností se stavbou bylo zjištění, že u plastických dílů je nutné počítat s nenulovou tloušťkou papíru, což může vyžadovat změnu některých rozměrů dílů, a také, že ať se snažím sebevím, nedařím se mi přesně sladit barvu na původním a nově vytištěném dílu. Došel jsem tehdy k rozhodnutí, že pokud budu stavět nějaký model s úpravami, bude lepší si i původní díly vytisknu znova, a do originálu tedy vůbec nestříhat.
